Testování elektromobilu je pro naše kolegy radostí

Kolega Standa Vávra byl další v řadě kolegů, kteří byli zvědaví, jak se jezdí s elektromobilem, a proto si ho půjčil, aby nám mohl sdělit svůj názor. "Nutno říct, že jsem na eNiro svým způsobem pohlížel spíše skepticky. Abych si potvrdil/vyvrátil své předsudky o něm a elektroautech obecně, nabídli mě ve firmě, abych si ho na víkend zapůjčil," říká na začátek.

Jaká jsou pozitiva a negativa e-auta?

V pátek kolem poledne jsme si auto předali na Kavčích horách. Před jízdou jsem poměrně podrobně studoval různá hodnocení a recenze, více méně jsem tedy teoreticky věděl, co mě čeká. Všechny recenze byly pozitivní, což zpřísnilo můj hodnotící metr, a když jsem si auto přebíral, tak jsem si byl skoro jistý, že to nemůže být pravda. Asi po minutovém zaškolení jsem se začal zabydlovat. Elektrické ovládání sedačky řidiče, kde si podle mě každý najde svou polohu, Apple carPlay na první dobrou bez žádných zbytečných potvrzování, kolečko ovládání pohonu - skvělé. Abych jen nechválil, všiml jsem si na začátku dvou věcí. Elektrická ruční brzda by si zasloužila kvalitnější zpracování, tlačítko se tváří tak trochu “vachrlatě” a lupe v něm, a páté dveře působí samy o sobě strašně subtilně a je zapotřebí pořádně bouchnout, aby se zavřely.

Pro úplnou představu dodám, že jsem přesedal z naftového Karoqu 1.6, který je dle mého názoru hodně úsporný, a proto jsem chtěl eNiro challengovat především v tomto směru. Po chvíli jsem tedy odjížděl směr Karlín s 95 % v baterii a dojezdem 430 km. Na co si každý hned zvykne a začne používat, jsou pádla pod volantem, kterými se ovládá rekuperace. Po 13 km jízdy jsem dojel na Karlín s dojezdem 421 km. Početně mi to nešlo do hlavy, ale byl jsem nadšen. Ale abych byl fér, cesta se mi zdála spíše z kopce. :-)

Elektromobil nad Karoqem 1:0

Z Karlína jsme dále jeli přes Hradec Králové směrem k Mohelnici. Dálnici k Hradci jsme projeli na adaptivní tempomat s rychlostí 120-130 km/h. Ve spojení s udržováním auta v jízdních pruzích se jedná o skvělou věc, která funguje "sama" a řidič jen přidržuje volant, popřípadě dává blinkry. Z Hradce jsme dále jeli po okreskách s rychlostí mezi 90-100 km/h. Žádné závodění, jen občasné předjíždění kamionů. Tímto se dostáváme k výkonu, který je neuvěřitelný, především tedy po přesednutí z línějšího Karoqu. Auto má ve všech situacích dostatek výkonu, ať na dálnici při zrychlování nebo při předjíždění na okreskách. Až je to trochu nebezpečné - auto v podstatě neřadí a vy nemáte ani představu, kolik jedete. eNiro to posouvá do úplně jiné dimenze oproti Karoqu, který má sice dvojspojkové DSG, ale řazení stále cítíte.

Cestou k Mohelnici jsme narazili na několik zúžení, ve kterých panoval trochu zmatek v pruzích a asistent zde trochu agresivně, až nebezpečně upozorňoval řidiče. Uvedená situace je ale asi spíše o zvyku, jelikož si po chvíli řidič navykne a dá si pozor. K Mohelnici jsme tedy nakonec dojeli po cca 270 km. Světe div se, se 150km dojezdem, což přesně odpovídalo dojezdu, který nám eNiro avizovalo v Karlíně. Po prvním dnu jsme byli nadšení a hned jsme zapomněli na výše uvedené nedostatky.

Dobíjení - slast nebo strast?

V sobotu jsme se přesouvali k Novému Jičínu a vyjížděli jsme s dojezdem 150 km. Bohužel jsme se po 20 km ještě vraceli, proto jsme se museli zastavit v Olympii Olomouc. Zde existuje možnost nabíjení zdarma. Je tu jedno nabíjecí místo, u kterého se nachází klasické zásuvky a 2 Mennekes. Jednalo se o první nabíjení, takže jsem vytáhl z kufru jeden z kabelů (druhý byl do klasické zásuvky) a zkoušel ho zapojit. K mému překvapení pasoval jen do jedné zdířky, a to samozřejmě do té pomalejší. Nabíjeli jsme tedy 11kw/h. Po hodině jsme odjížděli směr Nový Jičín s cca 37 % v baterii. Na místo jsme dojeli s 12 %, tedy dostatečnou rezervou, abychom dojeli kamkoli v okolí dobít. Chtěli jsme si ale vyzkoušet i dobíjeni z klasické zásuvky. Požádali jsme tedy o 50m buben s prodlužovacím kabelem, který jsme zapojili v 16 hod a odpojili v 10 hod ráno. Za tu dobu se rychlostí 2kw/h baterie dobila na 61 %. Jinými slovy, když někde budete přes noc, dá se dobít relativně levně z klasické zásuvky.

Na cestu zpět do Prahy jsme se znovu "připravovali" u Olympie Olomouc. Nabíjeli jsme cca 4 hod 11kw/h a odjížděli jsme s 98 % baterky. Jelikož byla Olympie kousek od naší další zastávky, nechali jsme auto nabíjet a na pár hodin odjeli jiným vozem. Když nad tím tak přemýšlím s odstupem času, hodnotím tento krok trochu nefér vůči elektromobilové komunitě. Žádný výhružný dopis za předním sklem ani auto objeté klíčem jsme nicméně nenašli, čili předpokládám, že nikdo v dané chvíli nabíjet nechtěl.

Tímto se dostáváme k závěrečné jízdě z Olomouce do Lidlu v Sulicích po D1 s dojezdem 440 km. Hned jak jsme vyjeli z Olomouce, začalo hustě pršet a byli jsme nuceni jet rychlostí 100 km/h, ale při stejné spotřebě jako ve 130 km/h. Za Brnem pršet přestalo a bylo možné jet 115-120 km/h na adaptivní tempomat s minimem předjíždění. Dojezd padal rychleji než ujetá vzdálenost a já si začal uvědomovat, jak je vlastně D1 kopcovitá. Pochopil jsem, že toto je pro eNiro ďábelská kombinace - dálnice, kopce a déšť. Nicméně ve finále jsme ujeli 270 km do Sulic s rezervou cca 80 km a průměrnou spotřebou 17,7 kw/h. V Sulicích u Lidlu bylo, v souladu s mými předešlými zkušenostmi, opět volno. Auto jsme nabíjeli rychlostí 50 kw/h. Po půlhodinovém nákupu byla baterka dobita na cca 50 %. Tímto skončila naše cesta a plni dojmů z eNira jsme auto vrátili auto zpět do firmy.

Úspornost na jedničku - s hvězdičkou

Závěrem bych se chtěl zaměřit na v úvodu zmíněnou úspornost. Ujeli jsme za víkend cca 800 km. Náklady na dobíjení byly 0 Kč – vždy jsme nabíjeli zdarma. S výjimkou dobíjení u příbuzných ze zásuvky, kteří si od nás samozřejmě nechtěli nic vzít. Pokud si cestu naplánujete a máte půl hodiny navíc, během které si třeba nakoupíte nebo se občerstvíte, dá se jezdit po republice úplně zadarmo.

Kdybychom se poté podívali na cenu placených nabíjení, tak AC je většinou 6-7 Kč/kw a DC 8-10 Kč/kw, což je při průměrné spotřebě z víkendu stále výhodnější než nafta. V reálném životě by to pro mě, jelikož nemůžu nabíjet zdarma u bytu, znamenalo nabíjení v Lidlu, v práci, případně za 7 Kč na Zličíně, kde si mezitím skočím do fitka nebo nakoupit, a výjimečně na dálnici na rychlonabíječce. S tímto přístupem si myslím, že by se mi cena nabíjení mohla zprůměrovat někde kolem 3 Kč/kw, což je podle mě velmi dobré a lákavé.

Sečteno a podtrženo

S odstupem musím říct, že mě eNiro příjemně překvapilo, dovolím si i říct, že dokonce nadchlo. Hlavně jsem byl nadšen z reálných hodnot dojezdu, celkovým nastavením a výbavou, kdy je vše na svém místě a funkční. Dokázal bych si s ním představit jak denní jízdu do práce, tak i delší trasy. Dokonce bych si klidně troufnul i na Chorvatsko. Cestou je spousta Lidlů a nakupovali bychom tak jako tak. Ta pozitiva vlastně úplně zastínila nedostatky, které jsem zmiňoval na začátku jako je kufr, ruční brzda atd. Člověk, který vyloženě na každé své trase nespěchá a je schopný trochu plánovat, by s elektroautem neměl mít žádný problém a mohl by si užívat výhod elektromobility. Kdybych chtěl přeci jenom eNiru něco vytknout, tak by to byl design, který neurazí, ale ani nenadchne. Kdybych si mohl vybírat, sáhl bych kvůli modernějšímu designu spíše po EV6, a to za předpokladu, že nabídne tu samou dokonalost v modernějším kabátu.